O knize: 2019 / Dvacetkrát denně - tolik cigaret si dovoluji vykouřit denně - dívám se z balkónu na obrovský dům který zabírá skoro polovinu zdi domu naproti plakátu a představuji si, že tam, za touto látkou, zhnědlou časem a městskými sazemi, a za ní špinavou cihlovou fasádou je můj další a tentokrát poslední byt. Dvě světlovlasé ženy se radostně usmívají z vybledlé reklamy: mladá žena s plnými rty v bílém lékařském plášti a jedna starší - prošedivělá, dobrosrdečná a šťastná. Níže je zeleným zdobeným písmem uvedeno jméno: „Rajská zahrada“ a telefonní číslo, které je třeba vytočit, abyste byli v jejich šťastné společnosti. Nevolal jsem. Ale jednoho dne, když jsem procházel kolem hlavního vchodu, jsem se podíval dovnitř. Místo roztomilé mladé blondýnky za pultem stála stará a hubená Mexičanka s dlouhými různobarevnými nehty. Ne hned vzhlédla od telefonu a vztekle se zeptala, proč jsem tu sakra zapomněl? Odpověď jsem nenašel.